Jdi na obsah Jdi na menu
 


Setkání po letech

Tak jsem s vnoučaty řádil na dětském hřišti v Lelekovicích jedno teplé nedělní odpoledne. Na posilovacím zařízení jsem se dal do řeči se sympatickým klučinou Ondra (asi tak 9 let), kterého vnučka vystrnadila s komíhačky (džentlmensky jí to zařízení propustil). Najednou se přihrnul jakýsi pán a : jé prý co tu děláš? Co byste řekli, kdo to byl? Neuhádnete! Ztracený synek a zodpovědný otec Radek se svými caparty. Teda sebou měl jen Ondru a dvě holčičky, další dvě byly s mamkou doma.

Ano počítáte dobře, heslo: "Rodina základ státu!" plní odpovědně. Od rozpuštění kapely (pozastavení činnosti kapely na neurčito), kdy čekal čtvrté dítě, tak stihl pořídit další, které má už rok. Ten čas děsně letí, děti rostou a my si nepřipouštíme, že stárneme, tedy aspoň já ne, ale myslím, že v tom nejsem sám. Ondra hraje na trubku, Hanička na klavír, takže bluegrassáci z nich asi nebudou, ale swing, nebo jazz je taky dobrý. Hlavně, že je to baví. Tož jsme trošku splkli, probrali život, pomluvili nepřítomné (Áju a Vítka) a pak každý vyrazil se svou bandou k domovu. V Lelekovicích na hřišti se rozhodně někdy stavte. Děcka se tam fakt vyřádí.

Tak vás lidičky všechny zdravím a dejte o sobě vědět, nebo se zastavte v Lelekovicích.